DOJMY Z BERLÍNAPublikoval Dne 9.9.2014

3[2]
V sobotu ráno ve 4:15 jsem odjížděla autobusem Student Agency z Brna do Prahy. Cesta rychle utíkala, měla jsem fajnovou slovenskou spolusedící (tímto ji zdravím a doufám, že spolu ještě někdy pojedeme) a v 6:40 už jsem stála na Florenci v Praze, kde mi Dan Liscar předal letáky na Imagination festival, abych je rozdala v německé metropoli. Tak jsem přestoupila na autobus číslo dvě a dorazila jsem tam o půl jedné odpoledne. Po výstupu jsem valila na U-Bahn, abych vyzvedla na vlakovém nádráží chlapskou podporu z Přerova. Podpora se trochu zdržela. Přesněji 70 minut, a to proto, že zrovna v tento slavný den museli něměčtí nádražáci stávkovat. No každopádně jsme se jako správní Moraváci v tom chaosu ihned našli a plni elánu, že zažijeme Fuckparade, opouštěli Berlin Hauptbahnhof.
Tady se musím trochu pozastavit a upozornit fanoušky Fuckparade, že jim moc zážitků sdělit nemohu, resp., že jim nesdělím žádný 😀 Za to z večerního vystoupení Angerfista v klubu Mikz na ulici Revaler strasse mám dojmů až až. Takže pro vysvětlení – šest hodin jsme chodili po Berlíně a marně hledali taneční průvod, zkoušeli jsme snad úplně všechno, ptát se lidí, jezdit všude možně metrem, jít pěšky s navigací, ale nebylo nám přáno. Večer v devět hodin nám berlínští policisté sdělili, že Fuckparade už skončila, tak jsme si aspoň nechali poradit, kudy se vydat, abychom stihli Angerfista. Policie v Berlíně je velmi ochotná a nebýt jich, tak tam bloudíme ještě teď. Na stanici Alexanderplatz – to je obrovské náměstí v Berlíně, jsme skočili na metro a vystupovali ve stanici Frankfurter Tor, odkud to bylo do klubu, co by kamenem dohodil.
Ulice Revaler strasse není zrovna vhodná na nedělní procházky. Všude samý dotěrný černoch, dealeři a prostitutku byste taky asi nemuseli hledat dlouho. Za mě doporučení vzít si aspoň pepřák, opravdu jsem se bála, když za námi pokřikovali černoši něco německy. Přitom asi sto metrů od tohoto výjevu byla ulice plná krásných restaurací, bavících se lidí, spousty jídla a pití. Dvě tváře Berlína na jednom místě.
Klub Mikz je vlastně stará továrna. Starými továrnami je pokryta z jedné strany celá tato ulice a všude se paří a pohybují se tam pochybné existence. Před klubem byla obrovská fronta, která se skoro nezmenšovala, dokonce jsme v ní i zmokli, ale po celém dnu to už bylo to nejmenší. Hrálo se na třech stageích – techno, hardcore, speedcore, prostě všechno, na co si člověk vzpomene. Nám to bylo vcelku fuk, chtěli jsme jen jedno – ANGERFISTA! 😀
Němci byli na party dost neohleduplní. U nás v Čechách někdo do někoho vrazí a hned se usměje a omluví, ale tam to tak vůbec nefungovalo. Tam byl nezájem. V areálu bylo hrozně čisto, žádné vyhozené kelímky, žádné poházené flašky, nic. Nebyl tam ani odpadkový koš a když jsem viděla jak z jedné místnosti odchází hromadně lidé dost v mimostavu, tak mi došlo proč. Další věc, co mě zarazila, že tam skoro všichni měli ručník kolem krku. Asi proto, že tam bylo nedýchatelno, vedro a dusno, ale stejně jsem docela nevěřícně kroutila hlavou. Takže si přibalte ručníky do tašek na Imagination festival, ať jsme trochu víc západní 😀 Čekání na Angerfista jsme si zkrátili rozdáváním letáků na již zmíněný Imagination a diskuzemi s návštěvníky. Dokonce nás přišel pozdravit i německý DJ Sacrifice, který už hrál na Spitfiru a moc si Prahu pochvaloval.
Angerfist začal hrát o půl čtvrté ráno, bylo natřískáno a všichni tancovali, jak kdyby to mělo být naposled. Angerfist nikdy nezklame a v prostředí staré berlínské tovární haly to byl nezapomenutelný zážitek.
Určitě se tam ještě podívám a na delší dobu, Berlín je město, které by měl každý vidět. Po skončení jsme se vydali na metro, na stanici ZOO se rozdělili každý svým směrem na vlak a na autobus a natěšení na spánek vyrazili domů 🙂

Reklama

Sdílejte článek:

Komentáře jsou vypnuty.